Agilní metodiky, jako je Scrum, jsou při přechodu na agile až druhá úroveň důležitosti. Nejdůležitější je samotný přechod na agilní způsob fungování. Pokud jste agilní, Scrum vám může pomoci, ale v principu už máte většinu výhod. Pokud nejste agilní, Scrum ve skutečnosti vůbec nepřinese výhody, které si od něj slibujete.

A tak jsem se rozhodl sepsat, jak poznáte, že jste skutečně agilní.

Lidé jsou ochotní ke změně. Nestává se, že někdo řekne: „už je moc pozdě, už to máme naprogramované takhle“, žádný odpor vůči změně se neděje a pokud, tak jen velmi krátký okamžik z organizačních důvodů (třeba 2 týdny na sprint). Není možné fungovat stylem: „U nás je to takhle a basta, u jiných ať si klidně dělají XXX, třeba je to lepší, ale my máme svůj způsob“.

Komunikace je ústní a je jí spíš více než dřív a bourají se komunikační bariéry, každý může mluvit s každým.

Týmy jsou autonomní, můžou si upravit své procesy a dokud doručují podle slibů, nelze jim v tom bránit. Tyto týmy jsou obvykle multidisciplinární a schopné doručit široké spektrum služeb.

Všichni neustále vylepšují, procesy nepřichází výhradně zvenčí a pokud, jsou pouze startovní bod, inovuje každý. Fungují pravidelné retrospektivy, při kterých se lidé zabývají tím, jak vylepšit fungování.

Hledá se zpětná vazba. Při vývoji nemusí být vše správně hned napoprvé, software nemusí být univerzální, obecný a vysoce konfigurovatelný. Release je vždy nedaleko, tak se dá upravit směr. Pokud si nejsem jist, udělám experiment (třeba prototyp) a něco se naučím a tyto informace využiju pro další iteraci.

Platí, že tyto body musí být splněny všechny, nebo se o agilní prostředí nejedná.